Karel Stolejda a Martin Veselý: Na elektromobilitu vás připravíme

Když slavíte patnáct roků, toužíte po dárku, který odpovídá významu výročí, od něhož se odráží směrem k dospělosti. Karel Stolejda a Martin Veselý, spolumajitelé Cardion Cars, takový dárek své firmě dali. A ne jeden, rovnou tři.

Značka Volvo cesty Stolejdy a Veselého poprvé spojila před jednadvaceti lety, před patnácti roky je pak pevně provázala, a pokud v následujících letech nikdo nepřijde s pomyslnou sekerou v ruce, aby tohle partnerství od sebe oddělil, jejich byznysový a kamarádský vztah má zřejmě několik dalších dekád před sebou. Je na co navazovat, protože když zůstaneme jen u posledního roku, bavíme se o víc než třech a půl tisících prodaných aut, pěti miliardách tržeb a desítkách tisíc servisovaných vozů. Každé třetí Volvo na českých silnicích začíná svou cestu v dealerství Cardion Cars. I firma, jíž se daří, ale někdy potřebuje refresh. Jednoduše proto, aby mohla být ještě lepší.

Jak jste se vy dva vlastně potkali?
M. V.: Byli jsme konkurenti v rámci dvou dealerství značky Volvo. Poprvé jsme se viděli někdy v roce 2003 a padli jsme si do oka. Začali jsme se přátelit, až se to přetavilo v to, že jsme v roce 2009 spolu začali podnikat.

Máte své stoly v jedné kanceláři. Máte to tak od začátku?
K.S.: Je to tak a měnit to nebudeme, byť jsme každý úplně jiný.

Jací?
M. V.: Já jsem ten kladný, Karel je ten záporný (smích).
K. S.: I když jsme každý jiný, nikdy jsme se ale pořádně nepohádali. Naučili jsme se respektovat chyby toho druhého. Je to něco jako dokonalé manželství, kdy se i přes nějaký nesoulad pokaždé na konci dokážeme domluvit.

Přesto jste ale letos dotáhli změnu řízení firmy...
M. V.: Máme nového ředitele a minoritního společníka, který výkonně řídí všechny firmy, které spadají pod Cardion Cars, což je náš nový název. My jsme se stáhli do představenstva a řešíme hlavně dlouhodobé strategické plány.

Proč se to odehrálo?
K. S.: Děláme to spolu patnáct let a firmě jsme dávali první poslední. Prostě jsme firmou žili. Loni jsme se ale dostali do fáze, kterou si řada podnikatelů neumí uvědomit, kdy jsme si všimli, že jsme svým způsobem unavení, a hrozilo, že by to mohlo firmu trošku brzdit. Tím, jak jsme ve vedení dva, vždy to fungovalo tak, že si všechno musíme navzájem odargumentovat. A ten, co chtěl něco prosadit, musel udělat maximum, aby toho druhého přesvědčil. Tím jsme se vyhýbali chybám, ale začalo nás to zdržovat.

M. V: Něco podobného jsme zažili už jednou někdy před osmi lety, kdy jsme si najali poradenskou firmu, která nám pomohla s restrukturalizací. To nás nakoplo a my jsme pokračovali dalších šest sedm let, než jsme přišli na to, že jsme zase v podobné fázi a je znovu potřeba s tím něco dělat. Ideálně někomu svěřit výraznou část pravomocí.

K. S: Přiznat si ale to, že by firmu mohl někdo řídit lépe než my, je hodně těžké. Znovu jsme si najali poradce, který nám s tím pomohl. Jeho lidem jsme řekli, že se chceme z vedení stáhnout, byť ne úplně. Zároveň jsme ukázali na kolegu, ze kterého jsme chtěli udělat výkonného ředitele celé firmy a minoritního společníka.
Kouč ho pak „učil“ být generálním ředitelem, který nám bude umět reportovat dostatek informací, abychom neměli důvod mu do toho zasahovat. Nás zase musel vytrénovat v tom, abychom věděli, na jakých konkrétních poradách máme být, jak získávat potřebné informace a jak do firmy zasahovat. Dnes tak nechodíme na všechny porady, ale jednou za měsíc se účastníme porady představenstva, kde nás dílčí ředitelé informují o tom, co se děje a co se bude dít. My k tomu pak přidáváme naše názory. Jednou týdně pak máme s generálním ředitelem poradu jen ve třech, kde se bavíme o hlavním směřování.

Má taková proměna řízení ale nějaký vliv na zákazníky?
K. S: Chceme, aby se zákazník dozvěděl, že jsme velcí. Začínali jsme s deseti lidmi a dnes nás je skoro čtyři sta. Zároveň ale nechceme být velká korporace, takže za každou cenu chceme zachovat principy, kdy máme strukturu řízení, která je udržitelná, funkční a profesionální.

M. V: Hlavně jsme ale získali čas, abychom se mohli věnovat tomu, co se klientů přímo týká. Získali jsme nadhled, neztrácíme čas operativou, ale věnujeme se strategickým věcem. Máme možnost chodit mezi klienty, se kterými si můžeme v showroomech povídat a získat tak mnohem větší povědomí o jejich potřebách. Stejně tak se víc můžeme bavit s našimi zaměstnanci a komunikovat s nimi jinak než na denní bázi. Mít luxus v podobě volného času, kdy můžeme vyjít z kanceláře, je hrozně důležité.

Na co se zaměřujete?
K. S.: Máme produkt stejný jako každý jiný prodejce. Čím se ale snažíme odlišit, a teď s ještě větším důrazem, jsou výjimečné služby. Chceme, aby jejich prostřednictvím mezi zákazníkem a námi vznikl vztah, díky kterému s námi zákazník zůstane.

S tím souvisí i váš slogan Maximálně osobní?
K. S.: Je to tak. Chceme být maximálně osobní ve všech rovinách. Směrem k zákazníkovi, který se u nás bude cítit maximálně osobně. A chceme, aby to maximálně osobní bylo i mezi zaměstnanci.

Máte nějaký konkrétní příklad?
K. S.: Vezměme si třeba podepisování nějakých listin. Může jich být deset, ale pak je otázka, jestli to je maximálně osobní, když se musíte probírat horou papírů. Je nutné, aby to zákazník dělal? Jak se u toho bude cítit? Není toho moc? Nebude ho to zdržovat? To je ta zákaznická stránka. Pak je tu ta zaměstnanecká, kdy ty papíry někdo musí zpracovat, archivovat. A zase se ptáme: Je tahle administrativa efektivním využitím jeho času? I proto jsme hodně času věnovali digitalizaci a automatizaci podobných procesů. Vše je transparentní a pohodlnější pro obě strany.
Základem je zjišťovat, a podle toho procesy upravovat, jak se lidé ve spojení s naší firmou cítí. Celé je to o emocích, což je něco, co je s nákupem auta spojené. Auto si kupujete, protože se vám líbí. Jste z něj nadšený. A když přijdete do showroomu, je tam usměvavá recepční, auto, které se vám líbí, a fajn prodejce, který vám ho prodá. Máte úžasný pocit a všechno je dokonalé.

M. V: Ale pak je střih a jedete do servisu. To je situace, kdy pozitivní emoce obecně chybí. Máte odřené auto, stojí vás to čas, peníze... A vy se jako zákazník z podstaty cítíte špatně. My se vám to ale ze všech sil budeme snažit zpříjemnit. Když k nám vstoupíte, pořád tam bude ta sympatická recepční, váš osobní servisní technik, oheň plápolající v krbu, hezká kavárna, občerstvení zdarma. Příjemné prostředí s příjemnými lidmi, nikoliv místo, kde byste se báli, že vám někdo vynadá, co jste s autem provedli. Mimochodem i proto pořád trváme na tom, že ve firmě máme poslední slovo při přijímání zaměstnanců, kteří přijdou do přímého kontaktu se zákazníkem. Věříme, že za ty roky už dokážeme poznat, jestli dotyčný bude fungovat tak, jak si představujeme. Zážitek u nás by měl být takový, jako když například přijdete ke konzultantovi nadnárodní poradenské společnosti, který se vám maximálně věnuje, což se pozná třeba tak, že během doby, kdy s vámi mluví, nikomu nezvedá telefon nebo mu další člověk nervózně neklepe na rameno. Je tu jen a jen pro vás.

Druhou velkou změnou je nový název Cardion Cars. To se odehrálo proč?
K. S.: Chtěli jsme udělat další krok k dospělosti firmy. Ostatně i samotné Volvo nedávno zmodernizovalo logo, tak jsme si řekli, že je řada i na nás.

Proč jste zvolili právě Cardion Cars?
M. V.: Začnu ohlédnutím do minulosti. Pojmenování s místními názvy, tedy Auto Průhonice, Auto Dejvice a Auto Stodůlky, vznikla historicky s tím, jak firma rostla. Výjimkou bylo Brno, kde se pobočka jmenovala Auto Cardion, jelikož naši spoluinvestoři bratři Nekudovi mají firmu Cardion zaměřenou na kardiochirurgii a neurochirurgii, a ta značka byla v Brně a okolí známá a fungovala.

K. S.: Založili jsme čtyři úspěšná dealerství, které ale neměla společnou identitu, kvůli čemuž se v tom lidé trochu ztráceli. Někdy si i mysleli, že jde o různé firmy. Pro nás je důležité, aby věděli, že všechna tato dealerství patří do jedné skupiny s jednou filozofií, díky čemuž to, co zažívají v jednom autosalonu, zažijí i ve zbývajících. Všechny ty autosalony patří k sobě. Se stejnými službami, přístupem k zákazníkům a vším, co k tomu patří. To samozřejmě platí i pro naše další brandy Albion Cars, který se zaměřuje na značky Jaguar a Land Rover, a nově také Orbion Cars, který prodává značku MG.

A rovnou jste si objednali třetí narozeninový dárek – nové logo a vizuální identitu, které pro vás dělalo grafické studio Aleše Najbrta...
M. V: Když něco děláme, děláme to naplno. Řekli jsme si, že i rebranding chceme udělat nejlépe, jak to jen jde, což poměrně logicky vedlo k tomu, že jsme hledali toho nejlepšího člověka v Česku, a to je Aleš Najbrt. Vytvořil moderní logo ve tvaru stylizovaného srdce (respektive loga), které se prolíná dealerstvími jednotlivých značek v rámci skupiny a sjednocuje je.

Jak vznik loga probíhal?
K. S.: Na několika schůzkách jsme Aleši Najbrtovi odvyprávěli historii, hodnoty společnosti, co mělo vyjadřovat staré logo, jací jsou naši zákazníci apod. Za tu dobu poznal i nás. Pak nám ukázal osm různých variant, od konzervativních až po nejprogresivnější. A právě tu nejodvážnější jsme si vybrali.

Probrali jsme, co je za vámi. Před vámi a vašimi zákazníky je ale elektromobilita.
M. V.: Máte pravdu. Už jsme skončili s prodejem dieselových verzí a nějakou dobu budeme ještě nabízet benzínové modely. Dominanci ale přebírají hybridní varianty a časem to budou elektromobily.

Jak na to zákazníky připravujete?
K. S.: Prostřednictvím zkušební jízd jim umožňujeme, aby si elektromobil zkusili, aby z něj neměli obavy. A vedle toho jim nabízíme pomoc s dalšími službami, typicky s instalací domácí dobíjecí stanice nebo konzultacemi v souvislosti s dotací na pořízení elektromobilu.
Je důležité odbourat strach z neznámého. Ať už vlastní zkušeností, nebo sdílením zkušeností jiných zákazníků. A je také důležité vysvětlit, že o elektromobilu a jeho používání je potřeba uvažovat jinak. Pokud se pohybujete hlavně ve městě a nemáte velký denní nájezd, je pro vás ideální model EX30. Pokud se ale přesouváte na delší vzdálenosti i mimo Česko, pak je lepší si počkat na EX90, které bude mít dojezd na jedno nabití až 600 kilometrů. Další modely pak budou postupně přibývat.

Přijmou volvisté novou éru?
M. V: Nemám obavy, že by to bylo jinak. Přirovnávám to ke konci éry tlačítkových mobilních telefonů. Spousta lidí říkalo, že telefony s dotykovým displejem nepřijmou, ale podívejte se, jak to dopadlo. Je fakt, že u telefonu hodně pomohl entertainment, který s ním jeho majitel dostal, ale podobné to bude i u elektromobilu. Čím víc automobil bude spolupracovat s vaším telefonem a domácností, tím víc bude neoddělitelnou součástí vašeho světa. Teď to možná zní příliš futuristicky, ale taková budoucnost je doslova za rohem.

K. S.: Já si myslím, že velkým propagátorem elektromobility budou ženy. V elektromobilu se nemusí řadit a kromě dobíjení, které se odehraje přes noc v garáži, nic dalšího technického neřešíte. Už jenom to, že není potřeba jezdit tankovat, je pro spoustu žen argument ve prospěch elektromobilu.

A co ti, kteří se elektromobilům budou snažit vyhnout?
K. S.: Tušíme, že tady bude relativně velká skupina majitelů spalovacích vozů, kteří se je budou snažit udržet v provozu co nejdéle. Když si dnes koupíte nové spalovací auto, můžeme se bavit klidně o nějakých patnácti letech provozu. Proto jsme už začali pracovat na tom, abychom takovým zákazníkům byli schopni nabídnout pomocnou ruku.

Jak?
M. V.: Budeme muset delší dobu držet víc starších náhradních dílů, ale i mechaniky, kteří budou umět spalovací auta udržovat a opravovat. To je to hlavní, co můžeme nabídnout, byť to pro nás bude znamenat náklady navíc, protože vedle toho budeme muset mít i mechaniky specializované na elektromobily, kteří potřebují jiné vzdělání, než jaké dnes klasický automechanik má. To v praxi znamená, že provozování servisu pro nás bude nákladově dražší.

Takže se to projeví na cenách servisních prací?
K. S.: Ono už se to pomalu děje, ale zatím se to snažíme zpomalovat, jak to jen jde. Nicméně doba, kdy se bude cena za servisní práce zvyšovat, musí zákonitě přijít, což se rozhodně netýká jen nás. Je to problém celého segmentu. Na druhou stranu, zákazník s elektromobilem oproti tomu se spalovacím vozem absolvuje servisních prohlídek výrazně méně. Tím se celková částka vydaná za servis elektromobilu ve srovnání se spalovacím vozem dostává do rovnováhy.

Text: Ondřej Kinkor, Foto: Tomáš Třeštík